Mám fibromyalgii. Je to divná nemoc, kterou před mou diagnózou, kterou jsem dostala po 10 letech problémů, nikdo z lékařů neznal a nikoho nenapadlo, že bych ji mohla mít. Jakmile jsem tuto diagnózu dostala (po náhodném informování se na internetu a vyžádání vyšetření na specializované revmatologii), najednou ji znají a už nejsem ta, které prý pomůže jen psychiatr. Po té době úžasná změna a mnohé se změnilo i doma... 

S neustálými bolestmi a únavou se bohužel pojí i problémy s pamětí, soustředěním, souhrnně se tomu říkají kognitivní funkce. Čím horšími bolestmi a únavou si procházím, tím je tato tzv. fibromlha horší. A potom u nás doma nastávají zvláštní situace, které obvykle končí objetím a smíchem, s konstatováním manžela: "ty můj sladkej blbečku..."..

Můj manžel je velmi trpělivý muž, který mě miluje a snáší mé problémy s grácií sobě vlastní. O mých problémech věděl od začátku. Byly však též doby, kdy jako naše okolí pochyboval, jestli opravdu nejsem jen příliš citlivá líná holka, co má neustále nějaké výmluvy na fyzické stesky.

Po diagnóze, která alespoň nám vše vysvětlila, se doma pročistil vzduch. A tak se snažíme fungovat ze všech sil dál v plnohodnotném životě, jak to jen jde, byť třeba i s invalidním vozíkem. Ten ovšem není pro mě pocitově tak nepříjemný, jako tyto ponižující výpadky řeči a paměti. Vždy se to snažíme odlehčit a tak mi můj manžel láskyplně říká, že jsem vlastně ouřední blb :D Mám to štěstí, že ho mám, že se tomu spolu můžeme smát. Hodně lidí s FM toto štěstí nemá a zůstávají na své problémy sami.

Velmi ráda bych Vás pobavila alespoň některými mými přešlapy, bohužel si na ně však teď nemůžu vzpomenout, byť je jich každý týden slušná zásoba. Můj manžel vždy na odlehčení říká, že začne psát blog s názvem, který je v titulku. Přijde mi to jako dobrý nápad, určitý způsob psychohygieny je v naší situaci důležitý. A třeba bychom někoho pobavili a zároveň poučili o této podivné nemoci, která bohužel snadno může potkat prakticky každého...